A zde jednou bude skvělý text, který kompletně vysvětlí podstatu vesmíru (a nebo alespoň nekompletně vysvětlí něco jednoduššího).

Třeba bych mohla začít vysvětlovat podstatu Země. Ale to se obávám, že by bylo také dost složité. Ono i kdybych měla vysvětlit jen takovou banalitu, jako proč nám funguje gravitace, tak bych to nedokázala. A myslím, že i vědci se musí červenat, když na to dojde. Popsat to umí dobře, ale vysvětlit? Ani omylem, to raději začnou psát složité vzorce, aby posluchač utekl s poznáním, že to asi umí, ale je to nad jeho chápání. Což je podle mě velký omyl.

Docela se mi líbí představa, že naše Země je pouze stavební kámen jiné hmoty. Třeba že je něčím jako atom, který je součástí nějaké obrovské entity, třeba nohy u stolu nějakých obrovských bytostí, o kterých nemáme ani ponětí. A při této představě je krásné zamyslet se nad lidskou důležitostí a egem, je to takové úsměvné.

Když už mluvím o takových vcelku paradoxních věcech, nemůžu nezmínit ještě jednu představu, která mi vrtá procesorem. A ta představa je, že neexistuje nikdo jiný, než já sama. Teď to možná zní divně, když tento odstavec píšu já pro jiné čtenáře, ale i ty čtenáři milý se zkus zamyslet, jestli lze nějak rozumně dokázat, že je tu něco jiného, než tvé vědomí (které si je vědomo obsahu své mysli a někdy i sebe sama)? Co když jsme obklopeni v pomyslném vajíčku, z kterého se nám do naší mysli projektují informace, které se zdají být jedinečné a nezávisle na nás existující, ale není tomu tak? Co když je na světě jen jeden jediný živý člověk, který vnímá cosi, co mu dává nějaký smysl, ale je to jen jeho myšlenková konstrukce? Jestli jsem to napsala dost nepochopitelně, tak se omlouvám, někdy to ještě zreviduji, toto je jen takový nástin (snad) budoucího lepšího obsahu.

A to by zatím stačilo, protože i jedna jediná webová stránka ve vesmíru (co tohle právě zobrazila) se musí jít někdy osprchovat a spát, aby nespala až zítra v práci... :)